Stěna půvabů

Nad šedou silnicí jenom světlo bliká
Černou ulicí jde starý muž a tiše říká
´Jenom pětku, tvůj život ti vyložim´
Na druhym chodníku je starej pekař se zbožím

Vítr mě probodá přes slabou černou blůzu
Na rohu potkávám tu drzou městskou lúzu
Opodál bruneta s chůzí manekýny
V příkopu leží chlap co odnes´cizí viny

Tak kráčím dál, bez práce, závazků
Jsem jako loutka utrhlá z provázků
Lidi si říkají, že mám život bohéma
Mít z nich jen legraci, to má je doména

Na starym nádraží stojej vraky vlaků
Jeden z nich vystýlaj už zašlý kůže z jaků
Mladej pár milenců se v rohu zmítá chtíčem
a holka ve vlasech má sponu s petrklíčem

Do baru non-stopu zajdu na sklenku ginu,
abych tam překonal tu noční vlezlou zimu
A k ránu v pokoji to voní bílym vínem
Já jsem zas´ poblázněn jednim ženskym klínem

Za stěnou půvabů, těch co vždy omrzí,
skrývá se ten můj svět tvořenej z iluzí
Jak letec bez skály někdy si připadám
Aspoň že dívky své mám